Když partner neuzavřel vztahy s bývalými partnerkami

Bývalá manželka, která pořád něco potřebuje. Partnerka před vámi, se kterou se musí občas sejít kvůli nedořešeným věcem. Telefonáty, co nejdou nezvednout. Když se to sečte, máte pocit, že ve vašem vztahu není místo jen pro vás dva, ale pro celou řadu lidí, se kterými jste se nikdy nesetkala.

Jedna žena to popsala jednoduše. Přišla si přát vztah, do kterého nezasahují jeho bývalé partnerky.

Je s ním sedm let a začátek byl krásný, jak to bývá. Pak se to postupně začalo plnit lidmi a ona přestala rozumět tomu, proč se ty vztahy nedají prostě uzavřít, když už dávno skončily.

Nezáleží na tom, jestli jsou ty ženy příjemné, nebo ne

V takové situaci se skoro vždycky začne hledat viník. Buď je to ona, co se neumí odstřihnout, nebo on, co si nechává otevřená zadní vrátka. Ani jedno vysvětlení ale nesedí, protože obvykle nejde o to, že by někdo něco dělal schválně.

Vztah, se kterým se nikdo pořádně nerozloučil, totiž sám od sebe neskončí. Něco z něj zůstane viset ve vzduchu, i když je papírově dávno po všem. Není to slabá vůle ani špatná povaha, je to nedodělaná práce. Rozvod ukončí manželství, ale vztah ne. Ten se loučí jinak a většina z nás nikdy neviděla, jak se to dělá.

Stává se pak, že muž po rozvodu vstoupí do nového vztahu a nese si do něj všechny ty předchozí najednou. Jeho nová partnerka má potom pocit, že není s jedním člověkem, ale že stojí v jakési neviditelné frontě. A ten pocit není přecitlivělost, ona to vidí správně.

Bývá to o mámě, i když to tak vůbec nevypadá

Tahle část se poslouchá o něco hůř, ale bez ní by celý příběh nedával smysl.

Když se muž nedokáže s ženami rozloučit, málokdy jde o ty ženy. Většinou je někde na začátku něco, co ho oddělilo od matky. Nemusela to být žádná tragédie, stačí nemoc, dlouhá práce, narození dalšího dítěte nebo obyčejná únava, se kterou si tehdy nikdo nevěděl rady. Dítě si to ale nevyloží jako okolnosti. Vyloží si to jako chybějící kus a od té chvíle ho hledá dál.

Hledá ho v každé ženě, se kterou se sblíží.

Nechodí za partnerkami, chodí za nadějí, že se to konečně doplní. On sám o tom nemá tušení a vy to zvenčí nevidíte. A doplnit se to bohužel nedá, protože matku mu žádná žena nenahradí, ani ta nejlaskavější a nejtrpělivější. Když se ukáže, že to zase nevyšlo, odejde a zkusí to znovu jinde.

Nedělá to proto, že by byl špatný člověk. Dělá to proto, že ho něco bolí a jinou cestu zatím nepoznal.

Proč to nejde odpracovat za dva

Tady je potřeba být upřímný, protože polovičatá odpověď by nikomu nepomohla.

Když na vztahu pracujete vy sama a on ne, obvykle to samo o sobě nestačí. Vy se posunete, on zůstane tam, kde byl, a ten rozdíl se mezi vámi postupně usadí. Bývá to nakonec těžké pro oba, protože on ten nepoměr cítí taky, jen s ním neumí nic udělat.

Proto nikdy neslibuji, že konstelace vztah zachrání. Kdo tohle slibuje, slibuje víc, než tahle práce umí. Co konstelace opravdu ukáže, je co ve vztahu ještě žije a co už jenom dojíždí setrvačností. Rozhodnutí pak zůstává na lidech, kteří v něm jsou, a to je podle mě správně.

Někdy se ukáže něco, co všem uleví

U té ženy se ukázalo, že vztah není před koncem. Skončil už dávno, jen to nikdo nevyslovil nahlas.

Takové zjištění zní na první poslech krutě, ale bývá to úleva. Roky se dá žít v přesvědčení, že se to musí zvládnout, jen kdyby se člověk ještě víc snažil. Když se konečně pojmenuje, jak se věci mají, přestane se bojovat o něco, co už není, a síla se uvolní na to, co teprve přijde.

Rozloučení pak vypadá docela obyčejně, bez scény a bez obviňování. Zhruba takhle:

> Vždycky tě budu respektovat jako bývalého partnera. Děkuji za všechno, co jsme spolu prožili. Je konec. Jsi volný.

Beze zloby, bez viníka, s vděčností za to, co bylo. A věřte mi, že po téhle větě se dýchá líp oběma stranám, i když ji slyší jenom jedna.

A jak to bývá dál

Někdy se stane, že muž udělá svůj kus cesty sám. Přijde na to, že to, co celý život hledal v ženách, tam nikdy nebylo, a vydá se to hledat tam, kde to opravdu chybí. Když se to povede, vztah se srovnat dá a bývá pak klidnější než předtím.

Když se to nepovede, není to selhání vaší lásky. Znamená to jen, že některé věci za druhého člověka udělat nejde, ať ho máme sebevíc rádi. I s tím se dá žít, když víte, že jste zkusila všechno, co šlo.

Ať už to dopadne jakkoli, obvykle se uleví ve chvíli, kdy věci konečně dostanou jméno.

Kdy tohle konstelace neřeší

Pokud je ve vztahu násilí, závislost nebo kontrola, nepatří to na skupinový seminář. Patří to k odborníkovi na tuhle konkrétní oblast a v naléhavé situaci rovnou na linku pomoci. Systemický pohled ukazuje souvislosti, ale nenahrazuje bezpečí a nikdy by neměl být první pomocí.

Kde to v Praze zkusit

Rodinné konstelace vedu v Praze v Centru ATMA na Vítkově 10 v Karlíně, část podzimních termínů je v Centru Loreto na Štorchově ulici. V neděli bývá skupina až pětadvacetičlenná, takže se sejde dost lidí i na složitější rodinné systémy.

Pokud si nejste jistá, jestli chcete hned stavět vlastní téma, můžete přijít a být jen zástupkyní v konstelacích ostatních. Bývá to překvapivě silné. V cizím příběhu se člověk často pozná dřív než ve svém a nikdo přitom nečeká, že budete cokoli vyprávět.

Podívejte se na vypsané termíny a přihlaste se rovnou u toho, který vám sedí.

Možná vás bude zajímat i muž, který se pořád ohlíží po matce.